Historie železniční nákladní dopravy v České republice

Prvotním posláním železniční dopravy byla přeprava nákladů, uhlí, dřeva, soli a dalších nerostných surovin, zpravidla mezi jednotlivými průmyslovými a obchodními centry. V některých dolech a hutích v Anglii se primitivní železnice používaly již od sedmdesátých let 18. století, první veřejné železnice v Evropě se začaly objevovat od počátku 19. století. První dráhy byly stavěny jako koněspřežné. Tak tomu bylo i v případě dráhy z Českých Budějovic do Lince, resp. Gmundenu. První vlaky se solí se po českém úseku rozjely v roce 1828, o čtyři roky později byla trať dokončena. I další koněspřežná dráha, Pražsko-lánská, měla význam zejména pro přepravu nákladu – dřeva z rozsáhlých křivoklátských lesů a také černého uhlí z kladenských dolů do Prahy. K prodloužení této dráhy z Lán dále do údolí Berounky a do Plzně bohužel nedošlo.

V roce 1839 se v první stanici na našem území, v Břeclavi, objevil první parní vlak, který sem dorazil po trati Severní dráhy císaře Ferdinanda z Vídně (KFNB). Výstavbou této tratě usilovala společnost o spojení metropole Rakousko-uherské monarchie s průmyslovými oblastmi na severní Moravě a ve Slezsku. Proto se síť KFNB rychle rozrůstala a kromě odbočky do Brna (1839) vlaky brzy dosáhly Přerova (1841), Ostravy a Bohumína (1847). S Bohumínem je spjata historie první mezinárodní železniční spojnice – 1. září 1848 byl totiž zahájen provoz na trati z Bohumína do tehdy pruského Annabergu (Chałupki), čímž došlo k napojení na pruskou železniční síť. Severní dráha císaře Ferdinanda zajišťovala rovněž provoz na tzv. Montánní dráze spojující Ostravu s černouhelnými doly u Michálkovic, Orlové a Doubravy.

Uhlí stálo u zrodu i dalších železničních tratí. Jako tzv. uhelné byly postaveny tratě Ústecko-teplické dráhy, Buštěhradské dráhy i dráhy Brněnsko-rosické. První jmenovaná vybudovala v letech 1858 – 1870 síť tratí mezi Chomutovem, Teplicemi a Ústím nad Labem, včetně napojení k labskému přístavu. Právě přístavní vlečka umožnila export hnědého uhlí do sousedního Saska. Export hnědého uhlí z Podkrušnohoří do Saska zajišťovala i společnost Buštěhradské dráhy. Z její páteřní tratě mezi Chebem a Chomutovem odbočovaly dvě, resp. tři mezinárodní tratě překonávající hřeben Krušných hor a mířící do Saska. S ohledem na jejich sklonové poměry se nám dnes může zdát neuvěřitelné, kolik nákladních uhelných vlaků po nich projíždělo.

Železnice se velice dynamicky rozvíjela. Přibývaly nejen hlavní tratě, ale síť se rozrůstala i o stovky kilometrů místních tratí, které významnou měrou ovlivňovaly rozvoj průmyslu a zemědělství v oblastech, kterými procházely. Na konci 19. a začátku 20. století neexistoval kapacitnější dopravní prostředek než právě železnice. Jedině vlaky tehdy dokázaly zajistit dopravu většího množství surovin do výroby a zabezpečit levný odvoz hotových výrobků. Výstavbou místních železnic, tzv. lokálek, se u nás zabývaly jak větší železniční společnosti, tak různá menší sdružení zájemců. Samostatnými společnostmi, které své podnikání založily právě na místních drahách, byly Rakouská společnost místních drah (ÖLEG) a České obchodní dráhy. První z nich budovala své tratě v oblastech s významnějším průmyslovým potenciálem (Čáslav – Třemošnice, mj. vápencové lomy, Královec – Žacléř, uhelné doly, atd.). České obchodní dráhy se zaměřily na budování lokálek především v rovinaté krajině středních a východních Čech sloužících zejména sezónní přepravě zemědělských plodin, nejvíce pak cukrové řepy.

Ve vztahu k cukrové řepě je pak nutné zmínit další fenomén, kterým jsou úzkorozchodné řepařské železnice. Po té nejstarší, kolínské, se rozjel první vlak již roku 1894. Nejmladší řepařkou byla drážka cukrovaru v Libněvsi, otevřená až v roce 1925. Na všech byl provoz zajišťován parními lokomotivami. Délka polabských řepařek se pohybovala od cca 10 km v případě rožďalovické (Křinec) až do 25 km u drážky kopidlnské. Kopidlnská dráha se po skončení 2. světové války a po znárodnění cukrovarů měla stát nosnou částí úzkorozchodné sítě rozprostírající se mezi Kopidlnem, Křincem, Dymokury a Vysokým Veselím. Nejdelší z českých řepařek byla dráha Dymokurská, postavená firmou Orenstein & Koppel, která své definitivní délky přes 27 km dosáhla až v roce 1931. Bohužel přelom padesátých a šedesátých let 20. století znamenal zánik řepařských drah. Na scénu, jako ostatně i jinde, přichází tehdy pružnější doprava nákladními automobily. Úzkorozchodky však v minulosti našly své uplatnění i při přepravách dřeva, zvláště pak na sousedním Slovensku, nebo dalších nerostných surovin. Byly součástí infrastruktury téměř každého většího průmyslového podniku.

Významným milníkem v dějinách železnic nejen na našem území bylo zprovoznění první normálněrozchodné elektrifikované tratě ve střední Evropě v roce 1903: místní dráhy Tábor – Bechyně, díla českého elektrotechnika Františka Křižíka. Další elektrifikovaná železnice se zrodila v roce 1911 v Pošumaví a spojila stanici Rybník s Lipnem nad Vltavou. Iniciátory její výstavby byli opat vyšebrodského kláštera Bruno Pammer a loučovický průmyslník Arnošt Porák. Hlavním důvodem pro její výstavbu bylo usnadnění odvozu dřeva a papírenských výrobků. Elektrická trakce pak byla zárukou nízkých provozních nákladů. Svůj význam prokázala dráha i při přepravě materiálu na výstavbu přehrady na Lipně.

V roce 1918 vznikly Československé státní dráhy (ČSD), které na území tehdejšího Československa operovaly v letech 1918 – 1992 s přerušením mezi roky 1939 až 1945, kdy na českém území existovaly samostatné Českomoravské dráhy (ČMD) a na Slovensku Slovenské železnice (SŽ). Nové samostatné Československo se pustilo do výstavby nových tratí, které by nevedly v blízkosti státních hranic a nebyly tak přímo ohroženy při případném vojenském konfliktu. Především na Slovensku tak vznikly nádherné tratě, jako např. Veselí nad Moravou – Nové Mesto nad Váhom (1927 – 1929), Handlová – Horná Štubňa (1931) nebo Červená Skala – Margecany (1936). Ve třicátých letech 20. století došlo k elektrifikaci pražského železničního uzlu, včetně zahájení výstavby nových tratí vedoucích mimo centrum Prahy. V roce 1936 byla dokončena výstavba moderního nákladového nádraží v Praze na Žižkově.

Poválečné socialistické období bylo ve znamení intenzivního rozvoje hornictví, průmyslu a samozřejmě i železniční dopravy. Na východní hranici tehdejšího Československa, v Čiernej nad Tisou, byla zahájena výstavba překladišť mezi normálním a širokým rozchodem. Na severu Čech musela celá řada traťových úseků ustoupit povrchové těžbě uhlí. Mezi Chomutovem, Mostem a Teplicemi tak vznikla celá řada novostaveb. Pokračovala také masivní elektrifikace hlavních železničních tratí. Pro tratě v severovýchodní části republiky byla zvolena elektrifikace stejnosměrným proudem 3 kV, pro jihozápadní střídavým proudem 25 kV. Zajímavým počinem byla i instalace dálkového ovládání stanic mezi Plzní a Chebem podle sovětského vzoru v roce 1964. Některé hlavní tratě byly v tomto období tak zatížené nákladní dopravou, že osobní vlaky musely být nahrazeny autobusy.

V roce 1993 při rozdělení Československa vznikla společnost České dráhy. Počátek 90. let minulého století přinesl na železnici řadu změn. Byla zahájena modernizace tranzitních koridorů, tehdejší České dráhy se zapojily do řady inovativních projektů, jakým byla např. přeprava kamionů systémem Ro-La z Lovosic do Drážďan.

K 1. prosinci 2007 vznikla společnost ČD Cargo, a.s., jako dceřiná společnost Českých drah, a.s., a to vkladem části nákladní dopravy ČD, a.s. Začala se tak psát nová kapitola v historii nákladní železniční dopravy v České republice. I ta je však poměrně pestrá, neboť během své existence musel nový dopravce čelit velké ekonomické krizi, řešit obměnu svého vozidlového parku, stejně jako segmentu přepravy jednotlivých vozových zásilek. Novodobou historii společnosti tak píší moderní interoperabilní lokomotivy Siemens Vectron, umožňující realizaci přeprav nejen ve všech sousedních zemích.


Infolinka

+420 972 242 255
info@cdcargo.cz

pondělí - pátek
8:00 - 16:00 hod.


Zákaznické
centrum

+420 226 066 066
ZakaznickeCentrum@cdcargo.cz

00:00 - 24:00 hod.


   

 

ČD Cargo Logistics